Novinky

Plánujete vyrazit autem do Itálie? Ať už vlastní nebo půjčené, měli byste znát nejen základní pravidla, ale i méně známé rozdíly v dopravních předpisech. Itálie a Česko se sice řídí evropskými normami, ale v detailech najdete zásadní rozdíly, které mohou rozhodnout, zda se vaše cesta obejde bez pokut.

1. Rychlostní limity

Obecné limity:

• Dálnice: Itálie 130 km/h (za deště 110 km/h), Česko 130 km/h
• Silnice první třídy: Itálie 110 km/h, Česko 90 km/h
• Město: v obou zemích 50 km/h, ale v Itálii častěji zóny 30 km/h.

Pozor: Itálie někde umožňuje jízdu až 150 km/h na dálnicích s "Tutor" systémem měření průměrné rychlosti – ale pouze za ideálních podmínek a na určených úsecích.

2. Alkohol za volantem

• Česko: 0,0 ‰ – žádná tolerance.
• Itálie: do 0,5 ‰ povoleno (profesionálové a řidiči do 3 let praxe musí mít 0,0 ‰).

Pokuty za překročení limitu v Itálii jsou velmi vysoké a mohou znamenat i zabavení vozidla nebo zákaz řízení.

3. Letní a zimní pneumatiky

• Česko: povinnost zimních pneumatik od 1. listopadu do 31. března v případě sněhu, ledu nebo námrazy (nebo tam, kde to značka vyžaduje).
• Itálie: zimní pneumatiky jsou povinné pouze v některých regionech (sever, Alpy, Apeniny), a to většinou od 15. listopadu do 15. dubna. Naopak v létě je zakázáno jezdit na zimních pneumatikách. Celoroční pneumatiky s označením M+S jsou v létě povoleny. Pokuta může být až několik set eur.

Pozor: Je důležité si uvědomit, že v Itálii je povoleno používat pouze pneumatiky, které mají rychlostní index rovný nebo vyšší než ten uvedený v technickém průkazu

4. Kola na nosiči a jejich označení

• Česko: kola na nosiči vzadu nemusíte nijak zvlášť označovat, stačí, aby nebyla zakrytá světla a SPZ.
• Itálie: pokud máte kola na zadním nosiči a zakrýváte tím SPZ nebo světla, musíte mít červenobílou reflexní tabuli (italská norma, případně španělská verze tabule je také akceptována). Tabuli koupíte v Itálii na benzínkách nebo v autopotřebách. Bez této tabule hrozí pokuta a nucené sundání nosiče!

5. Dálnice a mýtné

• Česko: elektronická známka.
• Itálie: platba mýta podle projeté vzdálenosti – hotově, kartou nebo telepass (elektronický systém, který urychluje průjezd bránou). Tip: Sledujte pečlivě označení pruhů u mýtnic – některé jsou vyhrazené pouze pro telepass.

6. Dopravní značení

• Modrá parkovací místa: v Itálii znamenají placené parkování.
• Bílé parkovací místa: zdarma, pokud není značení jinak.
• Žluté parkování: vyhrazeno (např. pro rezidenty).
• Zona Traffico Limitato (ZTL) – pozor na zóny s omezeným vjezdem v centrech měst. Jsou hlídané kamerami a pokuta přijde domů klidně po několika měsících.

7. Reflexní vesty a povinná výbava

• V Itálii musí mít reflexní vestu nejen řidič, ale i všichni spolujezdci, pokud vystoupí z vozu mimo obec.
• Povinná výbava:
  • Výstražný trojúhelník
  • Reflexní vesty
  • Náhradní žárovky (doporučeno)
  • Rezervní kolo nebo opravná sada (povinné, pokud auto nemá runflat pneumatiky)
  Lékárnička není v Itálii povinná, ale je doporučená.

8. Motorky a skútry

• Itálie je "zemí skútrů". Počítejte s tím, že vás budou předjíždět v kolonách zprava i zleva.
• Na dálnici mají motocykly povolen vjezd, ale pouze ty, které mají objem motoru nad 150 ccm.

Shrnutí: Na co si v Itálii dát největší pozor?

✅ Kola na nosiči označte reflexní tabulí
✅ Letní pneumatiky v létě – pozor na zimní gumy s nízkým indexem
✅ Pozor na ZTL zóny v centrech měst
✅ Reflexní vesty pro všechny
✅ Alkohol za volantem – buďte velmi obezřetní
✅ Mějte připravenu hotovost na mýtné

Funghi trifolati je tradiční italský pokrm, který vyniká svou jednoduchostí a intenzivní chutí. Čerstvé houby jsou restovány na olivovém oleji s česnekem a dochuceny voňavou petrželkou. Tento recept je skvělým příkladem toho, jak italská kuchyně využívá kvalitní ingredience k vytvoření neuvěřitelně ...

Panettone je italský sladký chléb a druh vánočky, pocházející původně z Milána, který se tradičně připravuje a konzumuje na Vánoce a Nový rok v západní, jižní a jihovýchodní Evropě, ale i v Jižní Americe, Austrálii, USA a Kanadě. Má tvar kupole na válcové základně a je známý dlouhým procesem kynutí podobně jako kváskový chléb, což mu dodává charakteristickou nadýchanost. Obsahuje kandovanou pomerančovou kůru, citron a cedrátovou kůru a rozinky. Podává se ve formě klínů, často s horkými sladkými nápoji nebo sladkým vínem.

Historické účty v Itálii uvádějí, že panettone má původ v Miláně a jeho název pochází ze slova panetto, což znamená malý chléb, s příponou -one, což znamená "velký chléb". Jeho původ sahá až do doby Římské říše, kdy starověcí Římané oslazovali kvašený chléb medem.

Zmínka o panettone může být nalezena ve spisech italského kuchaře Bartolomea Scappiho, osobního šéfkuchaře papežů a císařů doby Karla V. Nejstarší a nejzřetelnější zmínka o panettone je z roku 1599, kde se objevuje v účtech Borromeo koleje v Pavii při příležitosti vánočního oběda. První záznamy spojující panettone s Vánocemi pocházejí z 18. století od italského osvícence Pietra Verriho, který ho označoval jako pan de ton (luxusní chléb).

V raném 20. století začali dva podnikaví milánští pekaři vyrábět panettone ve velkém pro celou Itálii. Angelo Motta začal vyrábět svou značku v roce 1919 a revolucionizoval tradiční panettone tím, že mu dal vysoký klenutý tvar, a Gioacchino Alemagna krátce poté upravil recepturu, což vedlo k průmyslové výrobě tohoto koláče. Po druhé světové válce se panettone stalo dostupným pro všechny a stalo se vedoucím vánočním sladkým pokrmem v Itálii. Lombardští imigranti ho přinesli i do Jižní Ameriky, kde se stalo tradiční vánoční pochoutkou.

V moderní době se panettone široce konzumuje v Jižní Americe a je známé pod různými názvy, jako je panetón nebo pan dulce ve španělštině a panetone v brazilské portugalštině. Italské potravinářské společnosti a pekárny vyrábějí každé Vánoce 117 milionů panettone a pandoro koláčů s celkovou hodnotou 579 milionů eur. V Miláně se od roku 2013 koná soutěž o nejlepší tradiční panettone v Itálii.